Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Lepení plastů jako častý domácí problém

Někdy je nutná předúprava povrchu
   Pro vytvoření optimálního spojení lepicí technikou je třeba brát v úvahu různé faktory. Prvním faktorem je správný výběr plastu, jehož vlastnosti mají zásadní vliv na lepitelnost, popř. technologii zpracování. Některé technické plasty, jako je např. skupina polyolefinů, lze často lepit pouze po vhodné předúpravě. Různé plasty mají přísady separačních a kluzných prostředků, popř. mazadel pro snadnější vyjímání z formy. Tyto přísady však mají negativní vliv na adhezivní síly a vedou ve většině případů ke snížení pevnosti spoje. Na spolehlivost spojení materiálů má také nezanedbatelný vliv technologie výroby plastových dílů. Jde např. o volbu výrobní metody (lití, tažení, lisování, vstřikování) nebo nastavení výrobních parametrů u zvolené metody. Tyto efekty lze velmi dobře pozorovat na metodě vstřikování.
   Po zvládnutí správné volby plastů existují další možnosti, jak optimalizovat přilnavost lepidel – např. pomocí různých metod předúpravy povrchu. Tyto metody jsou běžně používány pro zvýšení polarity a povrchového napětí plastu. K nejúčinnějším a nejvíce rozšířeným metodám povrchové předúpravy patří kromě použití nízkotlakého nebo atmosférického plazmatu předúprava plamenem a korónou. V určitých oblastech použití mohou být smysluplnou alternativou také podkladový nátěr a adhezní mediátor, díky nimž lze docílit větší pevnosti a lepší odolnosti proti stárnutí. 

Orientační zkouška druhu plastu ve vodě a kapková metoda
   Obecně se plasty dělí na tzv. termoplasty a reaktoplasty (termosety) - tedy na tvrdé a měkčené plasty. Termoplasty působením tepla měknou, lze je opětovně roztavit a ochlazením opět přivést do tuhého stavu. Reaktoplasty naopak zahříváním nevratně přecházejí do netavitelného, nerozpustného stavu. Výrobky z reaktoplastů, které chceme lepit, zvýšením teploty netají, nerozpouštějí se v rozpouštědlech, nanejvýš jen bobtnají. V laboratoři a ve specializovaných firmách odborníci určují druh plastu ještě podle rozpustnosti či nerozpustnosti materiálu. Všechny reaktoplasty jsou nerozpustné v organických rozpouštědlech. V běžných rozpouštědlech se nerozpouští Polyvinylchlorid (PVC), polyamid, za normální teploty ani polyethylen (PP) a polypropylen (PE). V ethylacetátu a acetonu se rychle rozpouští celuloid, organické sklo (plexisklo) i polystyren. Polystyren se nejrychleji rozpouští v toluenu a xylenu.
   Je pravda, že lepení plastů patří mezi nejnáročnější, a to hlavně z hlediska určení druhu materiálu, který chcete lepit. Jestli se vám doma poškodil některý výrobek z plastu a vy potřebujete vědět, zda je slepitelný či neslepitelný, musíte určit, o jaký druh plastu jde. Třeba vám upadla a praskla schránka z chladničky, nebo víčko na mixer či kávomlýnek a vy nevíte, zda půjdou slepit a jaký druh lepidla použít. Základní druhy plastů lze například rozeznat orientační zkouškou ve vodě. Vložte do ní odlomený kousek a sledujte, zda se ponoří. Ty neslepitelné odpuzují vodu, tedy plavou, například polyethylen a polypropylen. Ostatní se potopí.
   Dále lze doma použít kapkovou metodu. Na lepený materiál se nanese kapka vody anebo vteřinového lepidla. Podle toho, jak se kapka chová, zjistíme, zda materiál půjde slepit nebo ne. Pokud se kapka na povrchu rozlije, máte vyhráno. Jestli na ploše běhá jako olej po teflonové pánvi, předmět slepit nepůjde. 
   Další metodou, nevhodnou pro domácí určování, je pozorování vzorku po nahřátí a zapálení nad nesvítivým plamenem plynového hořáku. Tak se pozoruje, zda vzorek mění po nahřátí nad plamenem tuhost, jak se chová v plameni a po oddálení z plamene, zkoumá se zbarvení plamene a zápach dýmu po uhasnutí, chování taveniny, zbarvení příškvarku. Ke zkoušce přitom postačí odříznout jen malou pilinu nebo odlomit nepatrný kousek plastu a v pinzetě vnést nad plamen.

Ledničku slepíte, zahradní nábytek ne
 V současnosti je na trhu na čtrnáct set plastů, z nichž se vyrábí velká spousta spotřebního zboží. Pamatujte si, že k neslepitelným plastům patří například zahradní nábytek, kbelíky, konve, sudy, kanystry, celá řada nádržek v motoru automobilů, spoilery u některých typů vozů. Naopak dobře jdou slepit plasty „chladničkové“, tedy vnitřní vybavení jako jsou dózy, dvířka schránek, boxy apod. Také si poradíte s plastovými kryty robotů, mixerů, se schránkami mobilů, apod.  Máte-li určen správný druh plastu, zbývá vybrat také správný typ lepidla. Pro konstrukci lepeného spoje platí ta samá pravidla jako u dřeva a kovů. Také plasty je třeba před lepením připravit, zdrsnit smirkovým papírem se zrnitostí 180–220 a odmastit lihem nebo isopropanolem.

KV - Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení