Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Kuchyně budoucnosti je zelená kuchyně

Největší energetické úspory začínají domácími spotřebiči. V kuchyni, kde je jich nejvíc, také nejvíc proděláváme nebo naopak spoříme. Nejvíc se zatím šetří tam, kde spotřebič pracuje s vodou. Už zdaleka nejde jen o šetrné vodovodní hlavice nebo automatické a inteligentní funkce myčke, které omezují průtok vody i množství použitých čisticích prostředků. výrobci začínají hledat úplně nové cesty.
Některé myčky například snižují spotřebu energie při sušení nádobí s pomocí zeolitových kuliček. Tento minerál se při kontaktu s vodou silně zahřívá, při ohřívání tedy energii ze zástrčky pomáhají chemické zákony. Řešení založených na biologických a chemických reakcích se bude pravděpodobně v příštích letech objevovat stále víc.

Co s největším „žroutem“ energie – ledničkou?
A následovat mohou převratné novinky týkající se zatím s přehledem největšího „žrouta“ energie v našich kuchyních – chlazení. Vědci z Dánské technické univerzity konstruují prototyp magnetické chladničky. Ta by pro ochlazování chladící směsi používala rozdílné napětí mezi dvěma magnetickými póly. Elektrická energie ze zástrčky by už nebyla potřeba. Na trh by se první magnetické chladničky mohly dostat možná už v horizontu pěti let, i když zpočátku pravděpodobně nebudou pro běžné spotřebitele dostupné. Majitelům starších chladniček se proto stále vyplatí investovat do některého z modelů, ve kterých výrobci srážejí spotřebu a s tím i náklady na energie a škody na životním prostředí na minimu díky vylepšování dosavadních technologií. Kvůli aktuálním nízkým cenám se návratnost investice pohybuje ve srovnání s deset starým přístrojem okolo dvou až tří let. Ušetří totiž 60% energie, ekologické řady ještě o dalších 30 – 50% víc – i když zpravidla s vyššími pořizovacími náklady.

Samostatný ekosystém našich kuchyní
Budoucnost našich domácností směřuje k podobnému principu jako běžný ekosystém v přírodě. Zelená kuchyně, adaptabilní, snižující spotřebu energií a sama recyklující zbytky a přebytku by měla celkově uspořit 70% nákladů na energie díky tomu, že jednotlivé spotřebiče budou spolupracovat. Jak by to v praxi mohlo vypadat?
Teplo, které vydává kompresor ledničky, se bude využívat k ohřevu vody pro myčku. Jiný systém bude použitou vodu svádět do jediné nádrže a také filtrovat – odtud voda poputuje například do myčky nebo na zalévání květin či vytírání podlahy. Součástí konceptu jsou ale i zcela ojedinělá řešení, například speciální sprcha na ovoce a zeleninu, která šetří vodu, nebo digitální odsavač par a ventilátor v jednom. Zajistí čerstvý vzduch a zapíná se automaticky.

Základ je respekt k vodě a recyklace
Účinná recyklace vody je technologicky reálná už dnes, představuje ovšem takovou investici, že se do ní zatím pouští jen opravdu zapálení ekologicky smýšlející lidé. Princip je jednoduchý a je založený na tom, že splachování toalety tvoří asi 30% veškeré spotřeby vody v domácnosti. Pitná voda z pračky, sprchy a dalších vodovodních baterií se nevypouští do kanalizace, ale přímo v domě se čistí, svádí do speciální nádrže a následně používá na splachování. Podobně jako vodu z vodovodu je možné využít i vodu dešťovou.
I bez velkých investic ale může člověk, který chce po sobě nechat co nejmenší ekologickou stopu, hodně udělat. Třeba při recyklaci. I když Češi stojí v recyklaci obecně na jedné z prvních příček evropského žebříčku, s bioodpadem to ještě moc neumějí. Ve městech se zatím první projekty na zpracování tohoto typu kuchyňského odpadu teprve rozbíhají. Podstatné je naplnit kompostejnery správným obsahem, protože jinak je kompostárna musí znovu náročně třídit. Zatím nepříliš využitou myšlenkou jsou komunitní kompostéry, sloužící pro jeden dům či blok. Kompost se pak nepoužívá pro městskou zeleň, ale přímo na hnojení pozemků dané komunity. A nebo také kompostéry individuální. Na výběr je z modelů vhodných na balkon, ale třeba i přímo do kuchyňské skříňky. Takzvané elektronické kompostéry bioodpad drtí a nechávají zrát ve speciální nádobě. Vyrábějí ovšem jen surový kompost, který je před použitím třeba nechat ještě zhruba 14 dní vyzrát třeba na zahradě nebo terase. Za měsíc ho čtyřčlenná rodina vyprodukuje až 15 kilogramů.

Pozor na „greenwashing“
Ne všechny investice do výrobků s označením bio nebo eko se ale vyplatí. Jak se ekologie dostala do módy, výrobci se předhánějí v tom, kdo je nejzelenější a nejúspornější, ale boj o zákazníka neprobíhá vždy férově. Stále více spotřebitelů se proto stává obětí takzvaného greenwashingu. Jde v podstatě o klamavý popis výrobku, který hraje na ekologické city, ale ve skutečnosti takový není. Greenwashing se nejvíc projevuje v klamavé nebo nepřesné reklamě například v tricích používaných na obalech výrobků. Proč je na nich například tak často používaná zelená barva, která dala ekologickému přístupu i k životu jméno? A proč je tak často spojovaná s výrobky, které s ekologií nemají společného vůbec nic?
Problematikou greewashingu se u nás zabývá především agentura Cenia, na jejíchž webových stránkách také najdete neustále rozšiřovaný seznam ověřených i pochybných výrobků. A také výrobků s takzvaným evropským ekoznačením. Jde o novou společnou značku pro státy Evropské unie, která se uděluje výrobkům i službám. Nic nestojí ani zeptat se v obchodě, proč je výrobek označený předponou eko nebo bio. Obchodník, který prodává skutečně ekologické zboží, to bude vědět.

KV                                                          Ilustrační foto:photoxpress.com

Přihlášení