Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Keramika, její součásti a jak s ní začít

Keramika je paradoxně zároveň pevná i křehká
   Základní dělení keramiky je na hrubou, sem patří například výrobky z cihel, a jemnou, mezi kterou patří výroba hrnků, misek atd. Jelikož je keramika mimo jiné i silikátového původu, tak sem patří i kamenina, která je trvanlivá, pevná a co je dobré, že těžko nasakuje vodu, proto je vhodná pro keramické plastiky. Keramika jakožto taková se vyznačuje nízkou elektrickou a tepelnou vodivostí, vysokou pevností a co je zajímavé, zároveň křehkostí a  vysokou odolností proti vysokým teplotám a korozi. Před tím než se začne keramika vypalovat, je zapotřebí složitějšího procesu k výrobě.
   Hrnčířství je řemeslná rukodělná výroba jemné keramiky z plastické hlíny, která po vypálení dává pevný a trvanlivý střep. Je to jedna z nejstarších lidských technologií a různě zdobené hrnčířské výrobky mají velký význam pro archeologii. Hrnčířské užitkové výrobky nahradil v bohatších společnostech nejprve porcelán a později umělé hmoty, takže hrnčířství se postupně stává spíše uměleckým řemeslem. V historických dobách bylo hrnčířství důležité a velmi rozšířené řemeslo, které se časem soustřeďovalo do určitých oblastí se zvláště vhodnou hlínou a řemeslnou tradicí. Od pozdního středověku vyráběli hrnčíři také kachle na stavbu kamen, obvykle polévané a často bohatě zdobené. Velký rozkvět zažilo hrnčířství v 16. století v severní Itálii, kde vznikla také dokonalejší fajáns a majolika s bohatou malovanou výzdobou. Ještě později se vyvinuly různé druhy kameniny s vyšší teplotou vypalování, takže nádoby jsou ohnivzdorné. V našich zemích se proslavila tzv. habánská a později holíčská keramika na jižní Moravě, ve Slezsku byl známým střediskem hrnčířství Boleslawiec (něm. Bunzlau). Lidové hrnčířství je významnou složkou lidového umění zejména na Moravě.

Co budete k výrobě keramiky potřebovat
   U hrnčířských kruhů musíme dávat pozor při výběru, začátečník by si měl určitě pořídit méně náročný kruh. Z 99 % jsou hrnčířské kruhy poháněny elektricky. V minulosti se používaly především kruhy takzvaně kopací, které se poháněly nohou, a dnes jsou vidět pouze na dobových jarmarcích. Při výběru kruhu je třeba dívat se na typy převodů, regulaci otáček, hlučnost, průměr točny nebo také materiál (většinou je kruh vyrobený z lehkých hliníkových slitin). Plastové materiály jsou vhodné spíše pro děti, neboť nemají dlouhou životnost. Dobré  je zaměřit se také na výkon a spotřebu elektrické energie. Hmotnost kruhu je neméně důležitá, hlavně kvůli převážení na jiná místa.
   Další důležitou pomůckou při výrobě keramiky je pec. Vypalovací pece se liší řadou komponentů, cenou, ale také svou životností. Pece poháněny elektrickou energií jsou nejjednodušší, protože vypalovaní je samo o sobě v tomto případě považováno za to nejsnazší. Pokud mají automatický regulátor, tak je výpal plně automatický. Důležitá je i možnost nastavení teploty podle vypalovaného materiálu. Podstatnou součástí úspěšného výpalu je kvalitní vyzdívka a izolace uvnitř pece.
   Samotná výroba keramiky je poměrně složitý proces. Je třeba kvalitní hlíny, podložky a vody, hrnčířský kruh elektrický nebo ručně poháněný.  Dále tvarujeme vznikající výrobek rukou. Ten je pak třeba nechat vysušit a to několik hodin, pak již nic nebrání vypalování. Před zapálením pece se ucpou postranní otvory. Dříve se zatápělo hnědým uhlím a několika metry lesního dřeva a doba na vypálení hlíny byla potřebná minimálně 26 hodin. Poté se ucpané otvory zase otevřely, aby pec vychladla a vypálené nádobí se mohlo vyndat po 24 hodinách ven. Dnes jsou pece téměř všechny poháněny elektrickou energií a doba vypálení je okolo 12 hodin.

Vyzkoušejte si malbu na keramiku
Chcete-li si vyzkoušet malbu na keramiku, kupte si keramickou nádobu, třeba hrneček, mističku anebo jiný tvar. Dále budete potřebovat: konturu, barvy, kalíšek na míchání barev (stačí při menším množství i víčko od zavařenin), štětec, kelímek s vodou(na vymytí štětce nebo ředění barev) a špejle na míchání. Co se vzorů týče, záleží na vaší zručnosti. Pro začátek je nejlepší, nakreslit si vzor na papír a podle toho se pokusit tvořit na keramiku. U kontury záleží na tloušťce a počítejte s tím, že schne zhruba hodinu. Po jejím zakoupení odšroubujte kryt a seřízněte okraj. Podle toho jaký bude průměr seříznutého vršku, bude buď tlustá, nebo tenká čára. Na barvení se nedoporučují nevypalované barvy, některé jejich složky jsou jedovaté. Vypalovací barvy jsou ředitelné vodou, čili se dají použít na jakékoliv nádoby.   
   Jakmile domalujete všechny tvary, které jste chtěli, nechte barvu zhruba 4 hodiny zaschnout. Poté své výrobky naskládejte do trouby a vypalte je jednou na 170° C. Pokud chcete nádoby mýt v myčce, tak je dobré nechat je vypálit v troubě třikrát na 180° C. Kdyby se vypalovalo v troubě pouze jednou, je tu možnost, že by se barva při mytí v myčce mohla sloupnout.

KV - Ilustrační foto:sxc.hu / flickr.com

Přihlášení