Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Jaké pařeniště je vhodné pro vaši zahradu a jak si ho vyrobit

Jaké pařeniště je vhodné pro vaši zahradu a jak si ho vyrobit

 

Pařeniště tvoří dřevěný rám o nestejné výšce podélných stran zapuštěných do země, z vnitřních stran izolovaný proti bočnímu úniku tepla do okolní půdy. Vyšší strana rámu vede směrem k severu. Na rám dosedají pařeništní okna se skly 4 mm silnými, nověji s komorovými termoakrylovými deskami. Dosud platí zásada umístit pařeniště blízko obytné budovy na jižní straně chráněné před severními a východními větry.

 

Vyhřívané pařeniště
Takové pařeniště slouží jako náhrada biologického tepla. Biologický zdroj tepla lze svépomocí nahradit obyčejnou žárovkou, vloženou do pozinkované okapové roury, která je světlotěsně uzavřena. Objímka pro žárovku musí být celoporcelánová. Příkon zvolíme zkusmo podle počasí a požadované teploty. S ohledem na úsporu elektřiny je vhodné zapnutí žárovky k vyhřívání řidit pomoc bimetalu. I v mrazech je 1000 W žárovka dostatečným zdrojem tepla. Aby bylo zabráněno současnému topení a větrání, leží roura těsně u země a v dostatečné vzdálenosti od otvírače.

Klasické pařeniště s biologickým zdrojem tepla
Každý pěstitel nemá možnost získat čerstvý hnůj a je odkázán na náhradní organické hmoty, které musí alespoň na začátku rozkladného procesu doplnit vhodnými bakteriemi a zahřát topným kabelem, nebo závlahou s horkou vodou, pokud možno podmokem. Listí, kůra, štěpky a drť zahradního odpadu je nutno doplnit dusíkatým hnojivem. Oživením bakterií nastává rozklad a začíná se uvolňovat teplo. Proces probíhá samovolně a přihřívání lze omezit. K tomu, aby se rozkladný proces udržel co nejdéle, je třeba do pařeniště při zakládání navést alespoň 50 cm vrstvu organické hmoty. Je bezpodmínečně nutné zabránit únikům tepla dokonalou boční izolací, zalévat jen teplou vodou. Aktivaci kontrolujeme stopkovým teploměrem 10 cm pod povrchem. Když je substrát aktivní, průměrná teplota dosahuje 25 až 30°C.

Studené pařeniště
Nelze ho srovnávat s klasickými pařeništi. Substrát tvoří dobrá kompostní zem, u které je většinou ukončen termofilní proces. Na výstavách většina těchto výrobků ani nepředpokládá zapuštění do země a bočnice nemají kromě skla tepelnou izolaci. Jsou to v podstatě kryté plochy sloužící k dopěstování listové, brukvové a některé teplomilné zeleniny. Nepřítomnost jiného zdroje tepla než sluneční energie posouvá využití tohoto pařeniště až na konec května. Bez jiného zdroje tepla a malé tepelné setrvačnosti prostředí při mrazech, se kterými je třeba ještě v květnu v ČR počítat, ohrožuje chlad choulostivější rostliny. Výkyvy teplot související s malou vrstvou vzduchu nad rostlinami jsou značné. Za slunečních dnů v březnu mohou v nevětraném prostoru teploty dosáhnout i 40°C. Volně zavěšené teploměry se stupnicí do 40°C explodují.

Používané materiály, sklo, fólie, termoakryl
Do pařníku umožňuje přístup světla sklo, které většinou získáme i s rámy. Podle nich se pak stanoví rozměry pařeniště. Rámy oken byly původně určeny pro svislé zavěšení. Položením na pařník zůstává  mezi příčkami stát dešťovka, která zatéká mezi popraskaný tmel a způsobuje hnití dřeva. Rámy dlouho nevydrží a vlivem mrazu sklo popraská. Tomu můžeme zabránit proříznutím odtokových mezer. Na odtokové mezery pamatujeme i při výrobě nových rámů. Skla v okenních rámech z bytů jsou silná jen 3 mm, a proto snadno rozbitelná při doskoku psa nebo kočky. Tam, kde hrozí toto nebezpečí, je vhodné nad sklo upevnit pletivo. Pokud místo skel použijeme fólie, upevňujeme je na boky rámů. Lépe odolávají poryvům větrů. V zahraničí se na pařníky používají
komorové termoakryly.

Zhotovení pařeniště
Práce započneme vyhloubením jámy, do které pařeniště  postavíme. Hloubka jámy bude asi 40 cm a rozměr podle předpokládané velikosti. V případě nadměrné vlhkosti na dně jámy, nebo dokonce za přítomnosti vody, nebudeme na tomto místě pařeniště zakládat.
    Za předpokladu, že budoucí pařeniště nebude delší než 2 m, je výhodnější zhotovit rám venku a celý pak vložit do jámy. Provedení je tak jednoduché, že je svede téměř každý s minimálními náklady. K zhotovení potřebujeme několik prken silných 3 až 4 cm, čtyři rohové hranoly 5x5 cm široké a 50 až 60 cm dlouhé. Vše může být starší a určené původně k jiným účelům. Šířka a délka na pařeniště se řídí podle oken, které máme k dispozici. K zateplení použijeme pěnový polystyren alespoň 3 cm silný. Mohou to být i odřezky. Nařezaná prkna přibijeme na hranoly a zhotovíme širší (severní) 40 cm a užší 30 cm (jižní) bočnici. K uzavření rámu si připravíme alespoň 10 cm široké prkno, které po délce rozřízneme napříč. Vzniknou dva trojúhelníky, se kterými začneme spojovat bočnice přibíjením do hranolů na obou stranách tak, že širší část bude nahoře. Dále směrem dolů budou stejně široká prkna. Šikmým řezem je dán sklon oken směrem k jihu. Předpokládaná výška pařeniště nad okolní terén na severní straně je 20 cm a na jižní 10 cm.
   Pro zvýšení životnosti pařeniště je vhodné potáhnout vnější stranu rámu kašírovanou fólií. PE fólie se za sezonu rozláme. Na vnitřní stranu rámu připevníme kolem dokola jako tepelnou izolaci pěnový polystyren, na který natáhneme rovněž kašírovanou fólii. Rám je připraven k vložení do jámy. Je vhodné podvléct krky pro zálivku podmokem, případně topné kabely. Výšku nad terénem upravíme zatloukáním rohových hranolů. Rám je možno zasypat. Vrch rámu zakončíme latěmi širokými 2x3 cm.
   Pokud budou topné kabely na síťové napětí, instalaci musí provést odborník. Topný kabel nebo zavlažovací trubku zasypeme 10 cm vrstvou písku, která upozorňuje na přítomnost zařízení při výměně zeminy. I když později nebudeme trubku používat k zalévání, poslouží k přívodu vzduchu pod substrát, čímž se podpoří aerobní bakterie a nedochází ke zkysnutí zeminy. Při pečlivém provedení bude pařník sloužit řadu let.

  KV                                                     Ilustrační foto:photoxpress.com

Komentáře

Pařníky

I když se dnes pařníky dají pořídit už od několika stovek, pro někoho stále velmi užitečný článek. Díky!

Přihlášení