Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Jaké nejzajímavější obojživelníky můžete doma chovat

 Suchozemské prostředí neosídlené dosud obratlovci nabízelo prvotním čtyřnožcům velké množství neobsazených ekologických nik vybízejících k rozrůznění způsobu života. Nejstarší předky dnešních obojživelníků populárně nazýváme krytolebci (podle masivního zkostnatění lebeční klenby). Krytolebci se své příležitosti chopili bez zaváhání a během následné adaptivní radiace vytvořili velké množství druhů žijících v nejrůznějších prostředích. Výsledkem byla první a největší vlna rozkvětu obojživelníků v historii země, během které se objevila řada bizarních i poměrně velkých životních forem. Rozkvět krytolebců skončil na přelomu prvohor a druhohor, když se na Zemi objevili první plazi. Tito na vodním prostředí zcela nezávislí živočichové zatlačili obojživelníky z mnoha prostředí, která předtím osídlili. Po vymření krytolebců přichází během druhohor a ve třetihorách příležitost pro moderní obojživelníky, jejichž rozvoj trvá dodnes. V současnosti jsme tedy svědky druhé velké vlny rozkvětu obojživelníků.
   Někteří vědci řadí všechny dnešní obojživelníky do jediné skupiny Lissamphibia, většinou však pokládají červory, ocasaté i žáby za samostatné podtřídy, z nichž každá obsahuje jeden řád. Původ červorů je zcela nejasný, protože téměř chybějí fosilní pozůstatky. Ocasatí obojživelníci se objevují během jury, ačkoli některé sporné nálezy naznačují jejich vývoj již od přelomu prvohor a druhohor. Koncem druhohor se objevuje čeleď velemlokovití (Cryptobranchidae), jejíž zástupci přežívají dodnes. Prvním doloženým předkem žab byl rod Triadobatrachus z Madagaskaru, z druhohorního obodbí tiras. Jeho zástupci však měli v páteři více obratlů než dnešní žáby, jejichž zkameněliny se objevují v jurských usazeninách. Z této doby pocházejí i doklady o některých dnešních čeledích, jako jsou pipovití (Pipidae) nebo příbužní kuněk z čeledi Discoglossidae.


   Věda dnes rozenává přibližně 5000 druhů obojživelníků rozšířených po celém světě s výjimkou moří a odlehlých ostrovů, polárních oblastí či nejsušších pouští. Více než 4/5 z nich patří do řádu žab (Anura), což také z žab činí nejčastější obyvatele terárií z řad obojživelníků.

Velemlok americký – dorůstá délky 30-75 cm, je hnědavě zbarvený, po stranách těla má zřetelné kožní záhyby a silný, ze stran zploštělý ocas. Široká tlama dokáže nasávat vodu s kořistí směrově tak, že se otvírá pouze její pravá či levá polovina. Velemloci američtí vedou samotářský život a mohou napadat ostatní menší jedince vlastního druhu. Chováme je tedy odděleně ve větších akváriích (o délce alespoň 1 m) s úkryty pod kameny nebo kořeny. Nutností je ochlazovací systém a intenzivní filtrace, velemloci vyžadují čistou, dobře okysličenou a silně proudicí vodu teplou asi 14 až 16° C. Loví jakoukoliv živou kořist vhodné velikosti, jako jsou plži, žížaly, vodní hmyz či korýši nebo i mláďata myší.

Taricha kalifornská – dorůstá délky až 18 cm. Kůže na hřbetě je zřetelně bradavičnatá a zbarvená tmavě hnědě až červenohnědě. Břišní část těla je žlutavá až jasně oranžová. Toto výstražné zbarvení upozorňuje na produkci silného kožního jedu. Oči jsou poměrně velké a spodní víčko má většinou rovněž oranžové zbarvení. Páru tarich kalifornských postačí nádrž dobře zabezpečená proti úniku chovanců o rozměrech 50x30x30 cm. Ve větším teráriu je možné chovat více jedinců podobné velikosti pohromadě. V suchozemské fázi životního cyklu jim vyhovuje akvaterárium s polovinou plochy souše a hloubkou vody asi 25 až 30 cm. Teploty by se měly pohybovat mezi 16 a 21° C, vodu je možné filtrovat, je však dobré se vyhnout většímu proudění. Tarichy ochotně přijímají veškerou živou potravu vhodné velikosti a ve vodní fázi často i potravu neživou.

Pablatnice nosatá – Samice pablatnic nosatých jsou s délkou těla až 15 cm téměř dvakrát větší než samci. Velmi neobvyklé jsou kožní výrůstky nad očima a na čenichu stejně jako kožní lemy na hřbetě, kvůli kterým žába připomíná uschlý list. Pro trio těchto velkých žab je vhodné větší pralesní akvaterárium o délce 1 metr s převahou souše a menší vodní nádrží o hloubce asi 8 cm. Substrát souše by měl být lehký, vhodný k zahrabávání se suchým listím a kořeny, které vytvářejí tmavé úkryty. Teplota by se měla pohybovat v rozmezí 20-24° C s vysokou vlhkostí vzduchu i substrátu. Pablatnice rády přijímají živou ptravu vhodné velikosti, samice i větší saranče nebo myšata.

Kasina skvrnitá – Obě pohlaví dorůstají podobné velikosti těla mezi 5-7 cm. Kůže je hladká, hnědavě zbarvenou hřbetní stranu těla zdobí tmavé až černé větší oválné skvrny s tenkým žlutavým okrajem, na stehnech a v podpaží jsou červené skrvny. Silné končetiny zakončené prsty s přilnavými ploškami jsou přizpůsobené ke šplhání i pohybu po zemi. Pro pár nebo trio kasin zařídíme středně velké vyšší akvaterárium s třetinovým podílem vodní plochy. Nejlépe se kasiny cítí v pralesním či vlhkém savanovém biotopu. Vstva rašelinového substrátu by měla být vysoká asi 10 cm a stjeně hluboká by měla být i vodní nádrž. Je třeba vytvořit mnoho úkrytů i příležitostí ke šplhání z větví, kořenů, kamenů či stromové kůry. Kasiny ocení i zadní stěnu osázenou rostlinami. Teplotu udržujeme v rozmezí 22-27° C a vysokou vlhkost vzduchu.

Pralesnička tříbarvá – Délkou těla 2-2,7 cm se pralesnička tříbarvá řadí mezi menší zástupce čeledi pralesničkovitých. Zbarvení hřbetní strany těla se pohybuje od hnědočerveného po jasně cihlově červený odstín. Středem hřbetu a po bocích se táhnou tři široké bělavé, žlutavé nebo zelenavé podélné pruhy, někdy rozpadlé do řetězců skvrn. Vzhledem k její velikosti postačí pro stejně velkou skupinu žab terárium dlouhé 60 cm. Také teploty vody by měly být vzhledem k horskému biotopu mírně nižší (23-26° C, ne více než 28° C). Jedná se o poměrně přizpůsobivou pralesničku vhodnou pro začátečníky, vzhledem k její velikosti je však nutné mít stálý zdroj velmi drobného krmiva (chvostoskoci a podobně)

Listovnice červenooká – Samice listovnic červenookých dorůstají velikosti až 7 cm, samic jsou menší. Zbarvením patří tento druh mezi nejpestřejší rosničky a také je velmi oblíbený u chovatelů. Hřbet a svrchní strana končetin je jasně zelená, díky barvoměně však mžůe nabývat i šedozelených odstínů. Výrazně vystouplé velké oči jsou červené a konce štíhlých šplhavých končetin zbarvené oranžově. Boky zdobí žlutomodré pruhování. Listovnice se cítí nejlépe ve výškovém pralesním teráriu nebo akvateráriu s osázenou zadní stěnou, větvemi na šplhání porostlými epifytickými rostlinami a rašelinovým substrátem. Protože jsou samci teritoriální, volíme pro skupinu terárium vysoké alespoň 1 metr. Vodní nádrž by měla být hluboká 5 až 15 centimetrů. Listy některých rostlin by měly viset nad vodní hladinou. Udržujeme vysokou vzdušnou vlhkost a denní teploty v rozmezí 22-28° C. Krmíme živou potravou vhodné velikosti. Stejně jako u většiny stromových žab volíme krmné živočichy, kteří se nedrží pouze na zemi, ale také šplhají. Listovnice červenooké jsou poměrně choulostivé a navzdory své kráse nejsou vhodné pro začátečníky.

KV - Ilustrační foto:sxc.hu/Flickr.com/wikipedie.org

Přihlášení