Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Ekologické větrání – aneb jak větrat a navíc získávat teplo

Ekologické větrání – aneb jak větrat a navíc získávat teplo

Obvykle se větrání navrhuje tak, aby se splnil požadavek intenzity výměny vzduchu 0,3 až 0,5 h¯¹(vzduch v místnosti se vymění jednou za dvě až tři hodiny), nebo tak, aby přívod čerstvého vzduchu byl 30 až 50 m³/h na osobu. Lidé v domě se strojním větráním tak mají zaručen vždy dostatečný přívod čerstvého vzduchu a na rozdíl od větrání okny se nemusejí o nic starat. Vzduch může být filtrován, což sníží prašnost v domě – to ocení zejména alergici. Vzduch je možno i zvlhčovat, což dále zvýší komfort v domě.

Větrání s rekuperací tepla z odpadního vzduchu
U velmi dobře izolovaných domů lze výhodně spojit větrání s vytápěním. Přívod tepla zajišťuje větrací vzduch, ohřátý například teplovodním výměníkem napojeným na kotel. Tím odpadá potřeba investice do radiátorů nebo jiného vytápěcího zařízení. Strojní větrání často slouží i pro odvedení přebytečného tepla z jižních místností do chladnějších (neosluněných) částí domu. Podobně může po domě rozvádět i teplo z krbu nebo jiného interiérového topidla. Nevýhodou je, že se s teplem roznáší i pachy, vzduchotechnickým potrubím se může šířit i zvuk. Na to je třeba myslet při návrhu systému, například je-li v domě kuřák.
   Rekuperace tepla z odpadního vzduchu je zásadním způsobem snižování spotřeby tepla, která připadá na větrání. Vzduch odváděný z místnosti předá své teplo přiváděnému čerstvému vzduchu. Účinnost rekuperace závisí na teplotách a vlhkosti vzduchu, výrobci uvádějí až 80%, v praxi je však účinnost nižší.
   Pro byty se považuje za optimální vnitřní relativní vlhkost vzduchu 50 až 60%. Při vyšší vlhkosti hrozí kondenzace vlhkosti (na špatně izolovaných částech domu nebo na okenních sklech) s následnou tvorbou plísní. Naopak nižší vlhkost je vnímána negativně, neboť zvyšuje prašnost v bytě. Venkovní vzduch je v zimě velmi suchý a u strojně větraných domů jsou problémy právě s tím, aby vzduch v domě nebyl příliš suchý (u domů, které jsou větrány pouze okny, se často v zimě větrá velmi málo). Řešením může být použití stavebních konstrukcí, které dokážou vlhkost pohlcovat a uvolňovat, čímž vyrovnávají vnitřní prostředí. Je to zejména nepálená hlína, buď jako omítka, nebo ve zdech z nepálených cihel.
 
Systém rekuperační jednotky
V praxi se v rekuperačních jednotkách používají plastové deskové výměníky, které lze jednoduše vyčistit (propláchnutím vodou se saponátem). Nevýhodou je, že tento výměník neumožní předávat s teplem i vlhkost. Existují však regenerační výměníky, kde vzduch proudí pře papírové lamely. Ty dokážou v zimě předávat vlhkost z vnitřního (vlhčího) vzduchu do čerstvého (suchého) vzduchu. Tento typ výměníku se však musí po čase vyměnit za nový, což zvyšuje provozní náklady.
   Rekuperační výměník může být nahrazen tepelným čerpadlem, které odebírá teplo z odpadního vzduchu a ohřívá vzduch přiváděný. Na trhu jsou i tepelná čerpadla, která teplo z odpadního vzduchu použij pro ohřev teplé vody. Z hlediska energetické bilance může být jedno, kde je energetický zisk použit. V ekonomické bilanci to už jedno být nemusí (např. při současném použití solárního systému pro přípravu teplé vody). Tepelné čerpadlo má oproti rekuperačnímu výměníku vyšší účinnost, nevýhodou je jeho vyšší cena a výrazně vyšší spotřeba elektřiny pro provoz.
   Dostatek čerstvého vzduchu dělá bydlení příjemným a uživateli je vesměs vysoce ceněn. Nesprávný návrh větracího systému však může být zdrojem hluku, což je vždy vnímáno jako zásadní problém. Špatně dimenzované vývody vzduchu mohou způsobit pocit průvanu, což je opět vnímáno velmi negativně.

Centrální nebo lokální větrání
Strojní větrání, zejména v novostavbách, se řeší jako centrální – s jednotkou ve strojovně a rozvody vzduchu potrubím do jednotlivých místností. V rekonstruovaných domech bývá problém najít dost místa pro vzduchovody. Větrání lze ale řešit jako lokální, s několika jednotkami pro dům, případně s jedinou, v hlavní obytné místnosti. Větší jednotky jsou v podokenním provedení. Menší zařízení lze osadit i do otvoru ve zdi. V7hodou je jednodušší instalace, menší pořizovací náklady a možnost ovlivňovat větrání individuálně. Nevýhodou je to, že přiváděný vzduch obvykle nelze ohřívat, takže se nadále neobejdeme bez vytápěcího systému. Další nevýhodou je větší hluk, který se do místností přenáší z ventilátorů.
   Strojní větrání pomocí vzduchovodů má i odpůrce. Hlavní námitkou bývá změna elektroiontového složení přiváděného vzduchu. Během dopravy vzduchu potrubím se snižuje koncentrace lehkých, záporně nabitých iontů, což může vést u vnímavých osob k pocitům nepohody. tento jev je popisován v lékařské literatuře, ale dosud nebyl podrobněji vysvětlen. Řešením může být instalace ionizátorů.
   Z ekonomického hlediska je vhodnější strojní větrání s rekuperací instalovat pouze v úsporných domech, kde lze použít teplovzdušné vytápění. U méně úsporných staveb by bylo nutno současně instalovat i druhou tepelnou soustavu, protože samotné teplovzdušné větrání by totiž muselo mít velmi vysoké průtoky vzduchu. Instalace dvojího systému by pak byla velmi nákladná. Oproti teplovodnímu vytápění je vlastní provoz systému dražší a vyžaduje větší údržbu. Ventilátory mají větší spotřebu než oběhové čerpadlo, je nezbytné pravidelně měnit nebo čistit filtry a výměníky.
   Má-li dům strojní větrání, může být část oken neotevíravá – v pevně zaskleném rámu. Takové okno je výrazně levnější, a dokonce mívá i nižší tepelnou ztrátu. Rám okna je z pohledu zvenčí subtilnější. Kombinace otevíravých a pevně zasklených oken na téže fasádě tak může být architektonickou výzvou.

  KV                                                               Ilustrační foto:photoxpress.com

Přihlášení