Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Biologická ochrana rostlin před škůdci

 Termín biologická ochrana obecně označuje potlačování škůdců pomocí jejich přirozených nepřátel. V širším slova smyslu se užívá pro jakoukoli podporu organismů, které se nějak podílejí na omezování škůdců, v omezeném významu pro cílené vysazování uměle namnožených užitečných organismů – bioagens (analogicky ke slovu agens označujícímu účinnou látku). Již zrhoba před třemi tisíci lety umísťovali obyvatelé jihovýchodní Asie do korun stromů mravence. Historie novodobé biologické ochrany začala až mnohem později, v novověku. V druhé polovině devatenáctého století ničili ovocné stromy v Kalifornii červci mimořádně odolní i k těm nejrazantnějším chemických prostředkům.

   Biologickou ochranu v širším i užším smyslu slova považuje dnes většina odborníků za ekologicky, hygienicky i ekonomicky nejvhodnější metodu potlačování škůdců. Pracuje s přírodě vlastními prostředky, takže nezatěžuje životní prostředí a díky vysoce specifickému účinku zpravidla neohrožuje necílové organismy. Působí přitom dlouhodobě, nepotřebuje drahá zařízení, příliš mnoho vody či energie, ani náklady na kompenzaci poškození lidského zdraví a životního prostředí. Biologická ochrana však také klade jisté nároky na své uživatele, zejména vyžaduje schopnost systematické práce a trpělivost. Výsledky se většinou dostaví později než u ochrany chemické jsou však výrazně trvalejší.
 
 Biologická ochrana před škůdci není samospasitelný zázrak, ale vědecky důkladně propracovaná metoda a jako takovou ji musíme chápat. Základním předpokladem úspěšné práce je znalost ekologických nároků a správného poměru škůdců a jejich přirozených nepřátel. Při používání jakýchkoli pesticidů je důležité vždy si včas zjistit jejich jedovatost pro užitečné organismy. Ochranné lhůty uváděné v příbalových letácích chemikálií pro člověka nejsou totožné s ochrannými lhůtami pro jiné živočichy (např. přípravek s ochrannou lhůtou pro člověka 1 týden může být pro některé blanokřídlé jedovatý až 3 měsíce)

   Při cíleném vysazování uměle množených užitečných organismů je třeba používat kvalitní a řádně registrovaná bioagens a správně je skladovat (skladovatelnost bývá většinou jenom několik dní nebo vůbec žádná, a to jen při doporučené teplotě a vlhkosti i aplikovat (podmínkou úspěchu je pečlivě přečíst příbalový leták a dodržet návod – pozor na teplotu, vzdušnou vlhkost, slučitelnost s pesticidy a na zvláštní nároky některých bioagens!). V případě jakékoli pochybnosti je nutné požádat o radu jejich dodavatele.
 
Užitečné organismy
Za užitečné organismy bývají považovány patogeny, dravci a cizopasníci napadající škůdce, opylovači, druhy pomáhající půdotvorným procesům a další. Jejich podpora, tzn. vytváření podmínek pro život a rozmnožování, ochrana jejich životního prostředí a někdy též umělé posilování nebo vytváření jejich populací, je základní součástí biologické ochrany,.
•Viry – mnohé viry jsou patogenní pro škůdce a uplatňují se při omezování jejich populací. Roli hrají zejména entomopatogenní viry, z nichž nejznámější jsou viry polyedrické, např. rod Borrelina napadající mnišky nebo rod Birdia patogenní pro housenice některých hřebenulí.
•Bakterie -  pomáhají regulovat různé druhy škůdců ještě účinněji než viry. Významně se tak podílejí na udržování přírodní rovnováhy a některé druhy jsou již po desetiletí uměle množeny a používány k výrobě biopreparátů. Nejznámnější je Bacillus thuringiensis, jehož jednotlivé  kmeny se laboratorně kultivují a používají proti motýlům, broukům, komárům a muchničkám.
•Prvoci – někteří prvoci cizopasí v těle škůdců a jsou schopni významně omezovat jejich populace. Pro regulaci škodlivého hmyzu, některých roztočů a dalších bezobratlých škůdců jsou důležité hmyzomorky (Microspora), například rod Nosema nebo Vavraia.
•Houby – pro potlačování škůdců jsou významné hlavně parazitické houby, které způsobují onemocnění, tzv. mykózy členovců. Při této nákaze prorůstá houba svými vlákny hostitele a vylučuje do něj toxiny. Mykózy probíhají pomaleji než bakteriální infekce a nevyvolávají epidemie, zato mohou významně a vytrvale snižovat početnost určitého škůdce. Mezi nejvýznamnější houbové hubitele škůdců patří entomopatogenní houby rodu Entomophthora a Beauveria bassiana vyvolávající onemocnění různých druhů hmyzu.
•Rostliny – rostliny se neživí jinými organismy, ale minerálními látkami z půdy, a proto je jejich nepřátelství se škůdci založeno na jiném principu, než jak je tomu u mikroorganismů, hub nebo živočichů. Nejsou totiž skoro nikdy v roli útočníků, ale téměř vždy škůdce odpuzují (někdy velice účinně) nebo dokonce hubí v sebeobraně. Dělají to prostřednictvím chemických látek, tzv. fytoncidů, které vylučují do půdy, vody nebo vzduchu.
•Hlísti – hlístice jsou známy jako nebezpeční parazité obratlovců včetně člověka nebo jako škůdci rostlin. Některé druhy jsou však specializovány na bezobratlé živočichy a pomáhají dokonce potlačovat populace hmyzích škůdců. Důležité jsou např. hlístice rodu Mermis vyvíjející se v sarančích, rod Steinernema napadající larvy smutnic a rod Heterorhabditis parazitující v lalokonoscích. Dva posledně uvedené druhy se chovají i uměle.
•Ploštice – řád ploštic zahrnuje mnoho užitečných predátorů, ale i některé býložravé škůdce a krev sající trapiče lidí a zvířat. Dravé ploštice jsou schopny velmi účinně potlačovat populace některých škůdců (např. svilušek, motýlů, pilatek, mšic atd.) a určité druhy jsou dokonce chovány a uměle vysazovány jako biologický prostředek proti škůdcům.
•Škvoři – jsou všestranně užitečný hmyz, poněvadž loví velké množství různých škůdců. Příležitostně sice okusují i výhonky rostlin nebo narušené ovoce, ale jejich užitečná činnost výrazně převyšuje případné škody. Výskyt škvorů lze podporovat budováním úkrytů, například květináč naplněných dřevitou vlnou, senem, mechem nebo podobným materiálem, a jejich rozmísťováním do záhonů a na stromy.
•Blanokřídlí – tento hmyz má pro člověka i pro celou přírodu obrovský význam Do řádu blanokřídlých náleží řada důležitých přirozených nepřátel nebezpečných škůdců (lumci, lumčíci, chalcidky, mravenci, sršni atd.), velké množství opylovačů kulturních rostlin (včely, čmeláci aj.) a také nejznámější představitel užitkového hmyzu – včela medonosná. Nepatrní blanokřídlí cizopasníci červců, pukličníci, byli dokonce mezi prvními živočichy použitými k ochraně rostlin. Podporovat výskyt blanokřídlých lze především omezení používání pesticidů, na které jsou často velmi citliví, K blanokřídlým hubitelům škůdců patří nejen predátoři, konzumující široké spektrum živočichů, ale i parazitoidi, kteří napadají a zabíjejí pouze jedince určitého druhu nebo skupiny škůdců. Některé druhy blanokřídlých potlačují škůdce mimořádně účinně a jsou široce využívány při cílené biologické ochraně rostlin,.

KV - Ilustrační foto:flickr.com

Přihlášení