Nejnovější video
  • Spustit video
Anketa

Americké, africké nebo asijské rybičky ve vašem nanoakváriu

Rybek je vždy lépe méně než více
   Do nanoakvária vždy vybírejte jen takové druhy, které zůstávají velmi malé. Zvířata by měla dosahovat délky nejvýše 3,5 cm (pro 12 litrová nanoakvária lépe jen 2,5-3 cm), nevhodné jsou lekavé druhy nebo aktivní plavic, vybrané druhy by neměly mít nijak velké nároky na teritorium. Ryby specializované na život v měkké nebo černé vodě například potřebují vodu upravenou, protože jen málokdy teče v požadované kvalitě přímo z vodovodu. Také potravní nároky různých druhů se výrazně liší. Ryby a krevety nevybírejte pouze podle jejich zbarvení. Některé druhy se vyznačují zvláštními a velmi rozmanitými projevy chování, s nimiž se lze setkat jen v některých situacích, například v období rozmnožování. Rozhodně nedoposuťte příliš velký počet zvířat v nádrži. Platí základní pravidlo: Vždy je lépe méně než více. Chcete-li ve větším nanoakváriu (od 25 l) chovat více než jeden druh, porovnejte životní nároyk všech vybraných druhů a zjistěte, zda se k sobě hodí. Vždy kombinujte jeden druh žijící na dně s druhem, který se zdržuje především ve středních vstvách vody nebo pod hladinou. Nanoakvárium je příliš malé na to, abyste v něm mohli chovat dva druhy, které žijí ve stejné oblasti vodního sloupce.

Jihoamerické nanoakvárium
   V deštných lesích Jižní Ameriky žije druhově nejbohatší sladkovodní rybí fauna na světě. Není divu, že odtud pochází většina maličkých druhů. Velké množství druhů žije v živinami chudých pralesních nebo savanových potocích s mírně až silně kyselou vodou. Tyto tekoucí vody jsou – přinejmenším v období sucha – křišťálově čisté a rostou v nich četné vodní rostliny. Jestliže má voda zároveň hnědavé zbarvení, označuje se jako tzv. černá voda. Zpravidla ji charakterizuje velmi malé množství rostlin. Nejoblíbenější jihoamerické druhy patří mezi tetry a pancéřníčky. Vzájemně je kombinovat lze pouze ve větších nanoakváriích o objemu nejméně 35 l. Kromě toho pocházejí z Jižní Ameriky malí halančíci rodu Rivulus, kteří mají podobné nároky jako afirkcý halančík pestrý.
   Více než jiné typy jsou jihoamerická nanoakvária založena na pestré souhře hejnových ryb s nádhernými jihoamerickými vodními rostlinami. Jednu z možností představuje kombinace hrubšího písku na dně se šípatkovci jemnými a plovoucími rostlinami. Dekoraci může doplnit kořen s přichycenými rostlinami. Pestré tetry naleznou mezi šípatkovci možnost úkrytu a samečci si v houštinách vytovří maličká teritoria. Kdo chce chovat pancéřníčky žijící na dně, použije místo hrubšího jemný písek a akvárium osází méně hustě, aby měli pancéřníčci dostatek volných míst, kde mohou rýt v substrátu. V zásadě platí toto hlavní pravidlo: ve 12 litrovém nanoakváriu se chová vždy pouze jeden druh. Ve 25 litrové nádrži můžeme tento druh doplnit trojicí malých krunýřovců rodu Otocinclus nebo Macrotocinclus, kteří  likvidují řasy. V akváriu o objemu alespoň 35 l je možné chovat dva druhy a trojici krunýřovců. Chováte-li krunýřovce, musíte jim podávat jako doplněk umělé krmivo rostlinného původu, protože samotné řasy jim nestačí.

Západoafrické nanoakvárium
   Většina západoafrických drobných ryb pochází z chladních stinných potoků v deštných lesích, které mají většinou písčité dno s nahromaděným mrtvým dřevem. Vodní rostliny jsou spíše vzácné. Převažují parmičky a halančíci. Halančíci jsou většinou velmi pestří a vyskytují se i v těch nejmenších, na prst hlubokých potůčcích – dá se říci, že jsou již od přírody přizpůsobeni poměrům v nanoakváriích. Proto lze v tomto výjimečném případě chovat dokonce i ve 12 litrovém nanoakváriu až 6 cm dorůstající halančíky pestré, aniž by člověk musel míž špatné svědomí. V západní Africe existuje jen málo vodních rostlin kořenících ve dně, zato odtud pocházejí překrásné anubisy, které se přichycují k pevné podložce. Nabízí se proto zařízení celkově tmavší nádrže s červenohnědým pískem na dně, vloženými dekoračními kořeny a na nich připevněnými rostlinami. Třpytivé barvy, díky nimž jsou především halančíci tolik přitažliví, vyniknou v plné kráse pouze při slabém osvětlení. Takové podmínky snášejí právě jen anubisy a měchýřka jávská. V příliš světlých nádržích zůstanou ryby vybledlé a lekavé. Ve větších nádržích o objemu 35 l a více lze dobře chovat pohromadě malé druhy parmiček a halančíků. V menších nádržích do 25 l je však pro ně málo místa, a proto volím vždy jen jeden druh. Africké trpasličí parmičky jsou společenské hejnové ryby, které se musí chovat ve skupině. Rádi ryjí v měkkém substrátu dna. Pokud chcete u halančíků odchovat potomstvo, musíte tyto ryby chovat samostatně.
   Většina halančíků se vytírá pravidelně do trsu měchýřky jávské. Jikry lze sesbírat rukou, neboť mají velmi pevné obaly. Přenesou se do samostatné misky, do vody se přidá podle návodu protiplísňový přípravek zakoupený v akvaristickém obchodě a miska se nechá plavat volně v nádrži nebo se vlozí do závěsné nádržky. Asi po 14 dnech se vylíhnou larvy. Dva nebo tři dny předtím se musí voda v misce nahradit vodou z nádrže. Mláďata se umístí do závěsné nádržky (malá skleněná nebo plastová nádržka zavěšená na stěně akvária a částečně ponořená v jeho vodě) a začnou se krmit speciální tekutou potravou pro mláďata Liquifry. Asi po týdnu jim lze nabídnout nauplie žábronožek.

Asijské nanoakvárium
   Typické biotopy malých asijských druhů ryb se nacházejí v malých vodních telesech v deštných lesech rostoucích často v rašelinných močálech, mají vždy černou vodu a vyznačují se silnou vrstvou spadaného listí na dně. Často pocházejí ryby také z méně otevřené krajiny, z čisté nebo kalné vody, v níž rostou rostliny. Někdy žijí ryby dokonce na zatopených rýžovištích. Druhy charakteristické pro tyto vody patří k nejoblíbenějším drobným rybkám vůbec: razbory a dánia rodů Boraras a Danio, ostnáči rodu Dario a labyrintky rodů Trichopsis, Betta a Parosphromenus. Zatímco labyrintky se osvědčily jako vyslvoeně klidné ryby, razbory, dánia a ostnáči jsou spíše temperamentní. Výše uvedené typy biotopů se z hlediska kvality vody a zařízení nádrže jen obtížně převádějí na společného jmenovatele. Nádrže s černou vodou by měly být filtrovány přes rašelinu, uhličitanová tvrdost by se měla blížit k nule. K osázení lze použít jen několik druhů rostlin, jimž nevadí kyselé pH, jako je měchýřka jávská nebo bulinatka. Na dně akvária by měla být nízká vrstva jemnějšího písku, malé kořeny a několik suchých bukových listů otrhaných na podzim přímo ze stromu. „Rostlinné“ nádrže se naproti tomu hustě osázejí kryptokorynami, měchýřkou, hnědovkami nebo druhem Pohostemon heferi. Na hladinu je vhodné umístit vrstvu plovoucích rostlin.
   O něco čilejší razbory a dánia se hodí do větších nanoakvárií o objemu nad 35 l jako společníci k ostnáčům a malým labyrintkám. Labyrintky se chovají v páru. Z oblastí černé vody v jihovýchodní Asii pocházejí i vůbec nejmenší sladkovodní ryby světa, druhy rodu Paedocypris. Dorůstají délky sotva 1 cm. Lze je tedy chovat v nanoakváriu, kde se však jen velmi zřídka množí. Oblíbené labyrintky, např. Vrčivky trpasličí, se vyznačují zvláštní schopností. Pomocí tzv. Labyrintu, přídatného dýchacího orgánu umístěného v zadní části hlavy, mohou využívat kyslík ze vzduchu nad vodní hladinou.

KV - Ilustrační foto:sxc.hu

Přihlášení